Z historie farnosti a kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Spytihněvi

Kostel arcijáhenský

Již z r. 1141 pochází listina, v níž se zmiňuje kostel spytihněvský. Patřil k tzv. krstným kostelům moravským, tj. kostelům, při nichž se mohly udělovat svátosti a pohřbívat. V jeho čele stál arcijáhen. Arcijáhenství bylo v té době na celé Moravě bylo pouze šest. Kromě Spytihněvi Olomouc, Přerov, Břeclav, Brno a Znojmo. K tomu spytihněvskému patřilo velké množství obcí, např. Velehrad (původní starý Velehrad stál u St. Města), Břestek, Kvasice, Bělov...

S úpadkem spytihněvského hradiště a se založením cisterciáckého kláštera na Velehradě zanikl i spytihněvský arcijáhenský obvod. Význam místního kostela opadl, stal se kaplí, která náležela velehradskému kostelu. V 13.stol.byl smeten meandrující řekou Moravou.

"Druhý" kostel

V tomtéž století byl vybudován na pravém břehu hl. toku řeky Moravy druhý kostel. Duchovní správu zde vykonával velehradský klášter. Nedostatek katolických kněží na Moravě neumožňoval ve Spytihněvi stálého kněze. Přesto se na žádost spytihněvských podařilo z rozhodnutí velehradského opata dosadit r. 1560 do Spytihněvi P. Jana Sitnovského. Ten však nekonal bohoslužby, sebral nářadí a dobytek a uprchl v r. 1563 do Zlína. Tam se oženil a přestoupil k luterství. I další náboženské poměry v tomto období byly ve Spytihněvi neutěšené. Stejně tak stav fary i kostela. Hrozilo mu zřícení do Moravy. Na zorganizování finanční sbírky, kterou místní farníci na jeho záchranu chtěli uspořádat, nedostali od biskupa povolení. Roku 1622 vyplenily kostel i faru válečné tlupy a kolem r. 1624 se podemletý kostel zřítil do řeky. Jeho trosky leží dnes ve slepém rameně řeky Moravy "Na Písku".

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Po zničení "druhého" kostela navštěvovali místní bohoslužby v Jalubí. Jelikož ale neměli faráře ve své obci, odmítali odvádět povinný desátek. Důležitou roli v rozhodnutí vystavět ve Sp ytihněvi opět kostel, sehráli velehradští opaté, kteří na našem území vykonávali duchovní správu. R. 1681 byl sice z iniciativy velehradského opata položen základní kámen nového kostela, nicméně v jeho stavbě se nepokračovalo. Opat Bernart Kašpárek totiž viděl budoucnost spytihněvské fary v podřízení se jalubské kapli. Do sporu o následnou výstavbu se zapojila i napajedelská vrchnost, která stála na straně farníků, usilujících o to, aby místní fara byla trvale obsazena stálým knězem. Zajímavý je i postřeh napajedelského purkrabí Horáčka, který píše, že poddaní, kteří musí ze Spytihněvi chodit do kostela v Jalubí, zastavují se po cestě na pití a utrácí tak peníze, které by jinak plynuly do pokladny hraběte.

V r. 1712 byla po mnoha průtazích stavba kostela zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie dokončena. V r. 1740 došlo k slavnostnímu vysvěcení biskupem Jakubem Arnoštem z Lichtenštejna.

Vztah farníků ke kostelu byl vždy dobrý. Byli ochotní pomoci při jeho stavbě, opravách, vybavení interiéru i úklidu. Roku 1845 byl kostel i s věží pokryt břidlicí. V roce 1892 zde proběhly nákladné vnitřní i venkovní opravy. "Tehdejší farář p. Šimon Zaoral se vyjádřil, že farníci jsou horliví a zbožní (...). Bylo by ještě líp, kdyby tak mnozí mezi nimi méně navštěvovali budovy, v nichž (...) otravují je tou zatrolenou kořalou."

Ojediněle docházelo i ke sporům spytihněvských s faráři. 1739 si farář Křepelka stěžoval, že mu místní brání pást dobytek na pastvištích, kde oni sami denně pasou. Dostal se do sporu také s místním občanem, který byl nakonec kvůli šíření pomluv o panu faráři potrestán třídenní veřejnou prací.

Koncem 19. st. byly součástmi spytihněvské farnosti : Spytihněv, Babice, Cerony, Kudlovice a halenkovský dvůr. Roku 1937 se Babice oddělily - vznikla v nich samostatná duchovní zpráva, k níž byly v r. 1952 připojeny i Kudlovice.

Co se následných oprav, rekonstrukcí a vybavení kostela týče, ještě několik dat:

• 1927 byly zakoupeny a zavěšeny tři nové zvony

o  1930 bylo zavedeno elektrické osvětlení

o  1931 byly posvěceny nové varhany, které nahradily původní z r. 1851

o  1933-4 byla pořízena nová střecha, nový mramorový oltář a nová malba

o  Koncem 2. sv. války byl kostel poničen, nicméně hned v letech 1945-6 byla poškozená místa opravena.

o  1968-9 došlo k opravě věže, fasády a k terénním úpravám kolem kostela.

• V interiéru kostela je umělecky cenný hlavní oltářní obraz. Je dílem významného malíře 18. století Ignáce Raaba.

(Zpracovala podle: CEKOTA V. Dějiny obce Spytihněv. Nový Jičín: Ostravské tiskárny, 1991 Pavlína Váchová)